Jan Vrba a Jindřich Šimon Baar jsou na této ctěné ztráce proto, že jejich matky rovněž pocházely z rodu Kostlivých.

Jarmila Kostlivá

* 4.2.1944, Praha

Jarmila je jedna z mých dvou velice talentovaných, umělecky nadaných, sester.

Co si jen pamatuji, od malička se zajímala o balet, muziku and umění.
Posledních dobou se ale více zaměřuje na aristickou tvorbu.
Navštivte její vlastní stránky, kde se dozvíte více o ní, její tvorbě, exibycích, oddměn,
posudků tisku a jiných umělců. Budete tam též moci s ní navázat přímý kontakt jestliže vás nějaká její tvorba zaujme.

Mužete ji navštívit, když jednoduše kliknete ZDE .

* 30.10.1877, Vídeň
† 07.12.1946, Praha

Jeho rodiče pocházeli z Chodska. Jeho dĕda žil v Klenčí pod Čerchovem, matka byla
z Domažlic.  Profesor Kostlivý vyrůstal ve Vidňi, kde byl jeho otec ministerským rádcem a námĕstníkem ředitele meteorologické stanice na Hohe Warte.  Ředitelem se údajně nestal, jelikož se otevřeně hlásil k české národnosti.  Jeho syn (Stanislav) chodil do německé školy a pro svoje slovanské jméno zažil hodně nepříjemností.  Celá rodina však navštěvovala Slovanskou besedu, kde získali mnoho přátel.  Hlavně Slováků ale i z jiných slovanských národností.  V besedě poznal i svoju manželku.  Byla to dcera českého ministra v Rakousku-Uhersku Antonína Řezka a nejmladši dcery básníka Karla Jaromíra Erbena, Bohuslavy.

Stanislav Kostlivý vystudoval medicínu ve Vídni, a promoval roku 1902.  Mezi jeho učitele patřil i známy chirurg Eduard Albert. Po roku a půl práce na chirurgicko-gynekologickém oddělení docenta Friedlandera odjel na kliniku profesora Otakara Kukuly v Praze.  Po dosáhnutí odborné kvalifikace dostal mladý chirurg místo primáře v Třebíči.  Během této doby napsal spis "O chronických tyreotoxikolízách" . Jeho práci posuzovali členové profesorského zboru pražské Karlovy University.

Roku 1919 se celá rodina přestěhovala do Bratislavy, kde vznikla bratislavská univerzita . Rektorem sa stal profesor MUDr. Kristián Hynek, děkanem Lekařské fakulty čerstvě jmenovaný profesor chirurgie MUDr. Stanislav Kostlivý.  Jeho inaugurantí přednážka měla název "Cesty a cíle moderní chirurgie".  Na Slovensku prožil profesor Kostlivý najkrásnejší roky z hlediska profesionálního i osobního.  Založil chirurgickou kliniku a slovenskou chirurgickou školu. Zkoro všichni významní slovenští chirurgové byli jeho žáci.

Byl aktívní i v jiných funkcích.  Byl rektorem Komenské univerzity, prezidentem Lekářské komory, předsedou spolku slovenských lékařů a Československé chirurgické společnosti.  Byl též řádným členem Medzinárodní chirurgické společnosti, Mezinárodní urologické společnosti, Německé chirurgické společnosti a čestným členem chirurgické společnosti polské a jihoslovanské.

Po roku 1939 se poměry na Slovensku postupně měnili.  I když profesorovi Kostlivému slibovali stále místo v Bratislavě, roku 1941 musel odejít.  Žil v Praze životem penzisty, protože se pro něho nenašlo žadné místo.  Po válce ho jeho přátelé a žáci zvali nazpátek na 1. chirurgickou kliniku do Bratislavy.  V tu dobu se však již ohlásila choroba pravděpodobně následkem náruživého kouřeni.  Zemřel 7. prosince 1946 na klinice svého dobrého kamaráda - akademika Charváta.  Pochovaný je na Olšanském hřbitově v Prahe ve společné hrobce s manželkou a s předky.

* 10.07.1889, Klenčí pod Čerchovem
† 28.05.1961, Domažlice

Jan Vrba byl rodilý Chod, ktery se narodil v rodině Klenečského učitele o dvacet let později než jeho rovnež slavný krajan a příbuzný Jindřich Šimon Baar.

Gymnasium v Domažlicích nedokončil a pokračoval ve studiích na české lesnické škole v Jemnici na Moravě (1908-1909) a na Vysoké škole zemědelské ve Vídni (1910-1914).
Tam již pracoval jako žurnalista a přispíval do časopisů J. V. Rozmary.  Na vídeňské 'bodenkulturce' měl na něho největší vliv, jak prozrazuje v románu Bludište, profesor botaniky Wilhelm.

Po návratu byl v letech 1911-12 asistentem hájenských kursů v Beroune a pak střídavě žil ve Vídňi a Domažlicích.  První světová válka ho zastihla na Lesním úřade ve Zruči nad Sázavou, kam se po zproštění vojenské služby zase vrátil.  V letech 1917-19 vyučoval přírodopis, mysliventcví a lesní ochranu na té samé lesnické škole kde študoval a kde mu na jeho památku v roce 1969 odhalili pamětní desku s reliéfem portrétu hlavy a s nápisem:  "V této škole v roce 1908-1909 studoval a v letech 1917-1919 jako učitel působil spisovatel a básník Jan Vrba"

Od roku 1919 žil až do své smrti v Domažlicích, kde také napsal většinu svých děl.  V letech 1920-23 působil též jako redaktor plzeňského literárního listu Prameny.

Byl to spisovatel plodný, který napsal přes 80 knih a nepřeběrné množství článků, polemik i odborných příspěvků, zčásti pod pseudonymy.  Jeho tvorba zahrnuje také básnické sbírky.

Rozsáhlé Vrbovo dílo lze rozdělit do tří skupin, z nichž dodnes jsou živé knihy z přírody, vyprávění o lese, zvěři a myslivosti, jako je Bažantnice, Borovice, Dražinovská hora, Toulky lesem a polem a další.  Do druhé skupiny patří povídky z lesnického a mysliveckého života, obsahující většinou milostné příběhy.  Do třetí skupiny jeho tvorby náleží romány a povídky z venkovského prostředí a z rodného Chodska jako jsou, Dolina, 1917, Boží mlýny, 1919, Jan Martin Sanda, 1919, Chodské rebelie, 1923 - 26 a jiné.

Trvalou hodnotu mají jeho díla z přírody, pocházející většinou z raného období, do nichž autor vložil své znalosti, prožitky a pozorování.

Za německé okupace bylo vydávání Vrbových děl zakázáno, neboť bylo známo, že se ostře stavěl proti okupantům.  Ale i po roce 1950 bylo vydávání jeho děl omezováno.

Nejplodnější období autorovy tvorby spadá do let 1920-1930.  V roce 1956 vydal Vrba svou poslední knihu Ptačí svět.  Ve stejném roce byl spisovatel postižen mozkovou mrtvicí a o pět let později na další záchvat zemřel.

Baar se sice zůčastnil reformního hnutí části katolického duchovenstva, ale na rozdíl od jiných zůstal až do konce života věrný původní církvi.