www.kostlivy.com

Další slavní rodáci Chodska


MUDR. JOSEF THOMAYER

* 23.03.1853, Trhanov
† 24.10.1927, Trhanov

Mudr doctor Josef Thomayer
Významnou postavou mezi lékaři, kteří pocházejí z Chodska, vždy byl a dnes ještě stále je trhanovský rodák MUDr. Josef Thomayer.  Jeho nesmírné zásluhy v oboru vnitřního lékařství a neurologie ale ponechme hodnocení odborníků.  My dnes chceme pouze krátce vzpomenout na Josefa Thomayera jako člověka a zejména spisovatele.

Narodil se 23. března 1853 jako syn panského zahradníka hrabat Stadionů v Trhanově. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do chalupy pod panskou zahradou a zde prožil Josef Thomayer spolu se čtyřmi sourozenci své dětství a mládí.

Byl vnímavým žákem, a proto po maturitě na klatovském gymnáziu odešel studovat lékařskou fakultu do Prahy.  Prázdniny však vždy prožíval na rodném Chodsku. Zde chodíval na dlouhé vycházky, všímal si krásy přírody, lidí, lidových zvyků, a to vše působilo na jeho citlivou duši.

První beletristické práce napsal již jako sedmnáctiletý student.  Celé tři roky je nechal ležet v kufru a teprve roku 1873, když začal vycházet časopis Lumír, odvážil se pod pseudonymem R. E. Jamot své práce uveřejnit.  Očekával spíše kritiku a výsměch, ale jak Jan Neruda, tak i básník J. V. Sládek mu vřele doporučili, aby psal dále a vydával své práce knižně.  Tak vznikla jeho první knížka Příroda a lidé. Autor ji doplnil kresbami z okolí Trhanova a líčí v ní život zvířat a ptáků v průběhu čtyř ročních období.

Při studiu na klatovském gymnáziu se Thomayer seznámil s Jaroslavem Vrchlickým, a tím vzniklo jejich celoživotní přátelství. Jako vysokoškolský student se setkal v Praze s celou řadou významných osobností kulturního života.  Stal se členem Umělecké besedy a ve společnosti Jana Nerudy se poznal s Jakubem Arbesem a Svatoplukem Čechem.

Velmi si vážil přátelství s Mikulášem Alšem, a když roku 1888 přišel do Prahy Alois Jirásek, stal se jeho přítelem největším.  Oba chodívali léta na dlouhé nedělní výlety a byl to právě J. Thomayer, kdo přivedl A. Jiráska na Chodsko.

Pod názvem Vedle cesty vydal Thomayer své drobné prózy, které věnoval A. Jiráskovi a J. Vrchlickému.  Brzy nato následovala knižní edice Po různých stezkách s dedikací Zikmundu Wintrovi.  Drobné příhody ze života vylíčil v knize Žloutne listí, kterou napsal krátce po dovršení své padesátky.

Thomayerovo dílo lze tematicky rozdělit do pěti různých okruhů: příroda, cestování, postavy, postavičky a motivy z lékařského prostředí a ze života literárního a uměleckého.  Měl zvláštní vypravěčský dar, jiskru, vtip a humor.  Protože byl osobním lékařem mnoha českých spisovatelů, básníků, herců, malířů a sochařů, poskytl nám možnost nahlédnout do jejich života právě prostřednictvím svých literárních vzpomínek.

Ve věku 56 let postavil v rodném Trhanově chudobinec pro 4 rodiny a každá rodina od něho dostávala 400 Kč ročně.  O hlubokém sociálním cítění svědčí i jeho práce O bídě našich souchotinářů, O bídě epileptiků, Z černé kroniky dětské, Dvacet let v posteli a jiné.

Thomayer, který prošel tvrdou životní školou, neměl rád ufňukanost, zhýčkanost a rozmazlenost. Tvrdil, že na vysoké školy se „hrne“ mnoho neschopných studentů, a proto žádal pro lékařskou fakultu přísný, leč spravedlivý výběr posluchačů. Byl mužem širokého rozhledu a zájmů, mužem, který získal velký vliv na své studenty.  Žádal, aby si všímali nejen odborného studia, ale i kulturního života, umění a politiky.  Dovedl v nich probudit lásku ke staré Praze i jiným historickým místům Čech a Moravy.  Svou první učebnici věnoval památce pražského porodníka Ant. Jungmana a fyziologa Jana Ev. Purkyně.

Široký okruh Thomayerových přátel se s přibývajícími lety stále více a více úžil. Josef Thomayer, ačkoliv se ocitl téměř na sklonku svého života, s železnou pravidelností dodržoval nedělní odpolední vycházky Prahou, spolu se svými přáteli A. Jiráskem a K. V. Raisem.

Do výslužby odešel roku 1921 ve věku 68 let, avšak ve své vědecké a beletristické práci pokračoval dále.  Vědom si neúprosných zákonitostí života dal si doma vše do pořádku. Peníze odkázal Ústřední matici školské, bohatý knižní fond Univerzitní knihovně, plastiky, sochy a obrazy galerii.  Své příbuzné na Chodsku podělil financemi a nábytkem.

Josef Thomayer se nikdy neoženil, zůstal v životě zcela sám a rodinu mu nahrazovaly sestry a jejich děti.  Zemřel 24. října 1927 na zákeřnou chorobu – stejně jako jeho otec a bratr. Byl pochován do hrobu svých rodičů na trhanovském hřbitově.
(Domažlický Zpravodaj, ročník 24, číslo 5, květen 2002)


Lékaři:
Prof. dr. Josef Čisler
Prof. dr. František Šamberger
Prof. dr. Josef Pelnář
Právníci:
Prof. dr. Antonín Randa
Prof. dr. Jiří Hoetzel
Filosofové:
Prof. dr. Emanueel Radl
Ladislav Klíma
Spisovatelé:
Karel Matěj Čapek-Chod
Ivan František Hruška
Hudební skladatel:
Jindřich Jindřich
Malíř:
Josef Váchal
Herec:
Jiří Bittner
Českobratrský theolog a gramatik:
Jan Roh