Spisovatel Jan Vrba jehož matka byla též z rodu Kostlivých, ve své knize
'Chodsko pod Haltravou' píše mimo jiné toto o našem rodu......


Stare mlynarke koloA nebylo by ani pěkné, kdyby tak staré Chodské rody se slavnou mynulostí neměly starobylých tradic, jejichž prvky ukazují na původ až z neznámého šera České mythologie.

Jsou to dnešni Kostlivý, starobylý Klencký mlynařský rod, který nese po mlýně přízvisko Šimaniků.




Muži tohoto rodu se vyznamenávali od nepaměti nadměrnou prchlivostí, která musela být velice důkladná když si vynutila  kromobyčejnou pozornost na Chodsku, kde se právě nerodili povahoví beránci !!!

Stala se dokonce tak příslovečnou a pověstnou že si vyžádala i výkladu.
Dostalo se ji ho.

Kostlivý po soudu lidí neby lidskými syny ......

Jejich rodný mlýn stojí stranou Klenčí, na samém kraji královského hvozdu.
V tomto hvozdu rejdily za noci, zvlášt za měsíčku, celé zástupy lesních, divích žínek které neměly nic pilnějšího na práci, než se starat o to či se náhodou nenarodil mlynářský synek.

Jakmile se totiž toto přihodilo, bylo jejich čestnou poviností aby byl mlynáři podstrčen synek některé z nich, kterého si bůhví kde a s kým uhnala.

Toto se však muselo stát během šestinedělí, jinak ztrácely divoženky moc nad Šimanickými syny.

Bylo tedy tvrdým příkazem pro každou šestinedělku v Šimanickém mlýně, narodil-li se jí náhodou kluk aby hlídala a hlídala a nevzdálila se od kolébky ani na krok po celou to dobu. Jedině tak mohlo být zamezeno nežádoucímu podstrčení.

Uvážíme-li, že prchlivost mužů Šimaníků způsobyla jejich ženám důkladný
řetěz horkých hodinek, uvěříme že oni všechny hlídaly velice poctivě aby své příští nástupkyni ušetřily mnoho utrpení.

Ale, bohužel, historie vypráví, že se to ani jedné nepodařilo, nebot všichni Šimaníci co se jich za dlouhá staletí na mlýně vystřídalo, byli bez vyjimky lidé vzteklí .....

Jan Vrba dále píše o svém vlastním případě ...

Ze Šimaníkova mlýna pocházela i moje maminka a mne stihlo to neštěstí
že jsem se v něm narodil.

Marný byl smích otcův, marné bylo vymlouvání pověry.
Moje maminka nedala na lidské řeči a hlídala mě poctivě plných šest neděl, jenom aby jí divoženkynepodstrčily své díte.

A podařilo-li se to aspon jí?  Žel, sám říci nemohu ....


Co je na tom všem pravdy?  No posudte sami !!

Co já sám snad mohu říc, je snad jen to, že na tom trochu pravdy musí být.
Jen se zeptejte mé manželky !!!

Ten mlýn tam stale stojí!!

Samozřejmne že již nepracuje ale je stále obýván.  Ja ho navštívil v roce 1999 a měl jsem možnost si ho prohlédnout. Pani Kostlivá co tam v tu dobu žila a snad stále žije byla velice laskavá.  Trochu jsme si u kávy pokecali, a já i měl možnost ochutnat její výbornou bábovku.

Zde je několik obrazků z mé návštěvy !